Terapie refluxní poruchy jícnu

Reflux jícnu čili gastroezofageální reflux (GERD – gastroesophageal reflux disease), je porucha dolního jícnového svěrače, při které žaludeční šťávy pronikají dle závažnosti poruchy do jícnu, hlasivek, horních cest dýchacích, dutiny ústní či Eustachovy trubice (v případě průniku šťáv mimo jícen se onemocnění označuje jako extraesofageální reflux).
Žaludeční šťávy poškozují sliznice a při dlouhodobém působení je onemocnění nejen nepříjemné, ale může způsobit vývoj závažnějších onemocnění, mezi jinými tzv. Barretův jícen, chronickou bronchitidu, různé typy zánětů včetně zánětů středouší či zvýšenou kazivost zubů a dásní.

JAK SE „REFLUX“ PROJEVUJE

Pacienti popisují bolest a pálení v oblasti žaludku a za hrudní kostí směřující ke krku, průnik kyselé tekutiny ve stejném rozsahu nebo až do úst, obtíže při tvorbě hlasu, obtěžující pokašlávání či kašel (zakuckávání) nebo pocit „knedlíku“ v krku. Potíže se mohou projevovat v různých situacích, od namáhavých, jako je vis hlavou dolů, skákání na trampolíně, kotouly a další gymnastické cviky, až po zcela nenáročné denní činnosti – rychlá chůze, běh, stolování, leh na zádech, přetáčení v posteli atd.

LÉČBA REFLUXU

V gastroenterologických poradnách jsou zpravidla podávány léky k neutralizaci žaludečních šťáv a v případě neúspěchu léčby bývá indikováno operační řešení. Bez ohledu na míru subjektivních obtíží však lze reflux zmírnit také pomocí aktivní rehabilitace.

FUNKČNÍ TERAPIE

Nabízíme řešení pro pacienty, kteří aktivně spolupracující na terapii a chtějí mít zdraví „ve svých rukou“.

Společně aktivujeme bránici tak, aby správně plnila funkci dolního jícnového svěrače, a tím se omezilo nebo zcela odstranilo pronikání žaludečních šťáv vzhůru. Vědomou aktivaci bránice navozujeme ve spolupráci s pacientem za použití různých pomůcek (včetně dechových trenažérů) a v různě náročných pozicích dle individuálního zdravotního stavu a postupu léčby.

V průběhu rehabilitační série se tato aktivace ukládá do podvědomých pohybových stereotypů a stává se z ní automatická rutina, a to i v situacích, které obtíže původně vyvolávaly. V průběhu léčebného procesu konzultujeme s pacienty také jejich stravovací a pohybové návyky, aby tak postupně došlo k maximálnímu a trvalému zlepšení či vymizení obtíží. Cílem je, aby se pacient mohl skutečně hýbat a žít bez omezení.